Můj projev k veteránům Slovenského národního povstání na včerejším slavnostním shromáždění v budově Ministerstva obrany.
Vážení přítomní,
Je pro nás velikou ctí, že zde můžeme s vámi být a promluvit k vám.
Moc jsem přemýšlel, co říct, když už toho bylo řečeno tolikrát a tolik…. Jenže pak jsem si uvědomil, že stále ještě toho také dost řečeno nebylo.
Slovenské národní povstání, tolikrát omílaná Ikona minulého režimu, nezpochybnitelná ideologická vějička, bezpečně fungující i jako nástroj na odlišení MYdobří a ONI špatní.
Jenže jaká byla realita? Slováci se postavili nacistům, aby Slovensko jednou provždy zbavili pověsti nacistického štátu, aby se bojem po boku spojenců zařadili do protinacistické fronty.
Můj otec byl důstojníkem prvorepublikové československé armády a vychoval mne jako československého vlastence, v úctě k těm, kteří nám uhájili vlastní zemi i národ. Snažím se tomuto dědictví důstojně dostát a pokračovat v jeho odkazu.
SNP, které si připomínáme, posunulo dějiny Československa na dalších 45 let. Navzdory všem snahám o zneužití jeho odkazu pro ideologické účely, stále zůstává důkazem odvahy a sounáležitosti v boji se společným nepřítelem.
Podívejme se ale na SNP syrově a chladně, s odstupem let a zbavení ideologizace, nicméně v hluboké v úctě k tisícům mrtvých bojovníků i povražděných civilistů. Vzpomeňme na statečnost a obětavost všech, kteří se vzepřeli nacistům, ať již se zbraní v ruce anebo s pecnem chleba pro partyzány, v batohu a v hlubokém sněhu slovenských hor. Vzpomeňme na bojovníky všech národností, kteří platili krví za naději na svobodu.
Nesmíme ale zapomenout ani na váhavost důstojnického sboru, například 1. čsl.armády, která měla za následek její odzbrojení nacistickými jednotkami, ani na podlou zradu, která velitele povstání, Rudolfa Viesta a Jána Goliana, poslala na nacistické popraviště, kde zemřeli smrtí hrdinů. Nesmíme zapomenout na krutou a krvavou daň, kterou slovenští civilisté zaplatili, když bylo odplatou za povstání nacisty vypáleno a vyvražděno 90 slovenských obcí, zmiňme například stovky obětí z obcí Nemecké a Kremnička.
Jaký je odkaz SNP pro dnešní dobu? Slovenské národní povstání je pro mne statečným aktem československého vzdoru proti nacistům, aktem československých vlastenců, který na další dlouhá léta posunul historii Československa.
Je pro mne mementem, připomínkou statečnosti našich otců, předmětem mé zlosti, když slyším podlézavé „omluvy drahým krajanům“ v Sudetech. Je připomínkou, jak zbabělé a zavrženíhodné jsou všechny ty řeči o čecháčkovství a blbé náladě.
Předávejme svým dětem tento odkaz skutečných bojovníků, odkaz odvahy, rozhodnosti a vlastenectví. Protože bez úcty k slavným činům našich předků, nebudeme nic. Bez úcty k bezejmenným hrdinům naší minulosti si můžeme být jistí, že stejnou minulostí projdeme znovu.
Mnozí z nás, co jsme zde, pamatují hodně a jsme už mimo mobilizační ročníky, ale jsem přesvědčen, že každý z nás, bez ohledu na věk a neduhy, si v boji za tuto zemi půjde ochotně lehnout do zákopu, i s vědomím, že odsud již nikam nepůjde.
Protože vždycky je pro co žít, za co bojovat a pro co zemřít. Bojovníci v SNP to dokázali. Je to jako přísaha, zavazující další generace.
Nedopusťme, aby se historie opakovala. Odkaz SNP a jeho vzkaz budoucnosti je jasný.
Nedopusťme, abychom museli povstat znovu!